2014

Dne 21. 11. 2014 byl ve Sbírce zákonů pod číslem 267/2014 vyhlášen zákon, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Novela zákona o daních z příjmů je rozsáhlá a kromě legislativně technických změn souvisejících zejména s rekodifikací soukromého práva, obsahuje ustanovení, která korigují dopad platného, ale dosud neúčinného zákona č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů, a konečně promítá do právní úpravy změny vyplývající z programového prohlášení vlády.

Mezi posledně jmenované změny patří zvýšení daňového zvýhodnění na druhé dítě o 2 400 Kč ročně, na třetí a další dítě o 3 600 Kč ročně a dále omezení v nastavení výdajových paušálů pro OSVČ. U výdajových paušálů OSVČ byly zavedeny maximální částky, které lze takto uplatnit i u příjmů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství a z příjmů z živnostenského podnikání řemeslného (limit výdajového paušálu 1.600.000,- Kč) a u příjmů z jiného než řemeslného živnostenského podnikání (limit výdajového paušálu 1.200.000,- Kč).

U soukromého životního pojištění přináší novela zpřísnění podmínek pro aplikaci osvobození od daně ze závislé činnosti u příspěvků zaměstnavatele na soukromé životní pojištění zaměstnanců (§ 6 odst. 9 písm. p) bod 3 zákona o daních z příjmů). Osvobození od daně zaniká, dojde-li před skončením doby 60 kalendářních měsíců od uzavření smlouvy nebo před rokem, ve kterém pojištěný dosáhne 60 let k výplatě pojistného plnění, jiného příjmu, který není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy, nebo k předčasnému ukončení pojistné smlouvy. V takovém případě je zaměstnanec povinen dodanit příspěvky za rok výplaty a předchozích 10 let. Je zde konstruován jednorázový příjem v podobě sumy osvobozených příspěvků zaměstnavatele, který je zaměstnanec povinen zdanit jako příjem ze závislé činnosti.

Pokud by za trvání smlouvy o soukromém životním pojištění došlo k takové změně smlouvy, v jejímž důsledku přestane smlouva splňovat některou z podmínek daných zákonem o daních z příjmů pro osvobození příspěvku zaměstnavatele na pojistné zaměstnance (např. změna okamžiku výplaty pojistného plnění na dobu před dosažením 60 let), osvobození zaniká (do budoucna) a povinnost dodanění nenastane.

U povinnosti dodanit uplatněný odpočet max. 12.000,- Kč od základu daně z titulu předčasného ukončení soukromého životního pojištění, penzijního připojištění se státním příspěvkem, penzijního pojištění nebo doplňkového penzijního spoření je nově omezena doba, za kterou je poplatník povinen uplatněné odpočty dodanit, a to na 10 let (§ 15 odst. 5 a odst. 6 zákona o daních z příjmů).

Bezúplatné příjmy v podobě majetkového prospěchu vydlužitele při bezúročné zápůjčce, vypůjčitele při výpůjčce nebo výprosníka při výprose již nebudou vyjmuty z předmětu daně z příjmů, ale budou osvobozeny, pokud úhrn těchto bezúplatných příjmů za zdaňovací období plynoucí od jedné osoby nepřesáhne 100 tis. Kč. Osvobození se navíc týká pouze případů, kdy nejde o příjmy ze závislé činnosti a kdy jde o příjmy mezi osobami příbuznými, osobami žijícími ve společně hospodařící domácnosti a příjmy obmyšleného z jeho majetku, který vyčlenil do svěřenského fondu nebo z majetku, který byl do svěřenského fondu vyčleněn příbuzným obmyšleného nebo osobou žijící s obmyšleným ve společně hospodařící domácnosti.

Změna se dotkne též zdaňování příjmů autorů, kdy se srážková daň bude aplikovat do výše 10.000 Kč, avšak bez následné možnosti započtení do daňového přiznání.

V úpravě solidárního zvýšení daně došlo ke dvěma novinkám. První významná změna se týká poplatníků, kteří mají příjmy ze závislé činnosti a zároveň v podnikání realizovali daňovou ztrátu. Podle ustanovení § 16a odst. 3 zákona o daních z příjmů lze pro účely posouzení vzniku povinnosti zvýšit daň o solidární zvýšení daně (tj. o 7 %) snížit příjmy zahrnované do dílčího základu daně podle § 6 zákona o daních z příjmů o daňovou ztrátu ze samostatné činnosti. Druhá změna spočívá v tom, že povinnost podat daňové přiznání již nemá poplatník, u něhož se zvyšuje záloha na daň z příjmů ze závislé činnosti o solidární zvýšení daně, ale pouze poplatník, u něhož se o solidární zvýšení daně zvyšuje daň za dané zdaňovací období. Povinnost se tak nebude již např. týkat zaměstnanců, kteří v jednom měsíci pobírali vyšší prémie a překročili tak limit pro solidární zvýšení daně u zálohy na daň z příjmů za tento měsíc, ale za celý rok základu daně podmiňujícího solidární zvýšení daně nedosáhli.

Za zmínku stojí dále zdanění příjmů plynoucích z rozpuštění rezervních fondů obchodních korporací. Zákon o obchodních korporacích již nově neukládá obchodním korporacím vytváření rezervního fondu ze zisku. Pokud obchodní korporace rezervní fond vytvořený ze zisku po zdanění rozpustí mezi členy, bude se na straně člena obchodní korporace fyzické osoby jednat o zdanitelný příjem podle § 10 zákona o daních z příjmů. Tento příjem bude v souvislosti s úpravou § 36 zákona o daních z příjmů zdaněn srážkovou daní.

Novela zákona o daních z příjmů dále výrazným způsobem zasáhne do způsobu zdanění fondů kvalifikovaných investorů. V současnosti jsou fondy kvalifikovaných investorů zdaněny stejně jako ostatní fondy 5 %. Od ledna roku 2015 bude dle novely většina fondů kvalifikovaných investorů zdaněna sazbou 19 %. Zvýhodněnou pětiprocentní sazbu ponechává novela pouze tzv. základním investičním fondům, kterými jsou investiční fondy, jejichž akcie nebo podílové listy jsou přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu, otevřené podílové fondy a investiční fondy a podfondy SICAV, které investují více než 90 % hodnoty svého majetku do v zákoně vymezených investičních nástrojů, účastí v kapitálových obchodních společnostech, pohledávek na výplatu peněžních prostředků z účtu a úvěrů a zápůjček poskytnutých investičním fondem. Daň z příjmu ve výši 19 % dopadne tedy na všechny fondy kvalifikovaných investorů, které jsou určeny přímo pro investování do nemovitostí, komodit a dalších speciálních investic. I fondy s touto investiční strategií se sice mohou stát základním investičním fondem, pokud zvolí formu otevřeného podílového fondu, případně registrují své cenné papíry k obchodování na evropském regulovaném trhu, avšak bude to pro ně znamenat další dodatečné náklady a přísnější regulaci. Pokud by investiční fondy touto novelou dotčeny nebyly, platila by pro všechny investiční fondy s účinností od 1. 1. 2015 daň z příjmů 0 %.

Závěrem nelze pominout novinku v podobě povinnosti podat daňové přiznání do konce zdaňovacího období, pokud v něm poplatník obdržel příjmy osvobozené od daně, přesahující 5 mil. Kč (§ 38v zákona o daních z příjmů), se sankcí až 15 % neoznámeného příjmu (§ 38w zákona o daních z příjmů). Tato povinnost se netýká příjmů, o nichž může správce daně získat údaje z evidencí, do nichž má přístup a které zveřejní na svých internetových stránkách. Lze předpokládat, že to bude zejména katastr nemovitostí a registr vozidel.

Mgr. Ing. Veronika Hardtová

Dne 18.12.2014 Nejvyšší soud ČR vydal pod sp. zn. 21 Cdo 222/2014 usnesení, kterým se zabýval otázkou procesního práva, zda účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení vzniklých mu v souvislosti s účastí u jednání soudu, která se konala před vydáním rozsudku, jenž byl pro vady řízení zrušen, a která proto musela být provedena znovu. Dovolatel namítal, že náhradu nákladů řízení nelze přiznat „u těch navýšených nákladů“, které vznikly pouze vadným procesním postupem soudu a které nezavinil ani jeden z účastníků řízení (v posuzovaném případě jde o „celé řízení před obecnými soudy až do zrušujícího nálezu“ Ústavního soudu), neboť chybný postup soudu nemůže jít k tíži (byť procesně neúspěšného) účastníka řízení a na místě je postup podle ustanovení § 150 o. s. ř.

Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Z citovaného ustanovení vyplývá, že povinnost k náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je ve sporném řízení založena na principu odpovědnosti za výsledek, kterým je úspěch (neúspěch) účastníka ve věci. Úspěšný účastník ovšem nemá právo na náhradu jakýchkoliv nákladů, které mu v řízení vznikly, nýbrž jen těch, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Za této podmínky má právo též na náhradu nákladů vzniklých mu v souvislosti s účastí (jeho samého nebo jeho zástupce) u jednání nařízeného soudem k projednání věci samé a, bylo-li jednání odročeno, u všech dalších jednání. To platí i v případě jednání, která byla znovu nařízena (odročena) poté, co byl na základě podaného opravného prostředku (popřípadě na základě ústavní stížnosti) zrušen předchozí rozsudek soudu pro vady řízení, neboť účastník má právo zúčastnit se (sám nebo prostřednictvím svého zástupce) všech nařízených (odročených) jednání a soud je povinen jej k nim předvolat.

Účelnost nákladů vynaložených účastníkem v souvislosti s jeho účastí (účastí jeho zástupce) u jednání nelze zaměňovat s účelností samotných jednání, na kterou účastník, na rozdíl od účelnosti svých nákladů, nemá vliv. Úspěšný účastník má proto právo na náhradu nákladů spojených s jeho účastí (účastí jeho zástupce) u jednání bez ohledu na jejich celkový počet a bez ohledu na to, že by se některá z nich nemusela uskutečnit, kdyby nedošlo k vadám řízení, pro které byl zrušen předchozí rozsudek soudu.

Nejvyšší soud ČR nesouhlasí s názorem dovolatele, že v posuzovaném případě mělo být podle ustanovení § 150 o. s. ř. rozhodnuto, že žalovanému se nepřiznává náhradu nákladů řízení vzniklých mu „vadným procesním postupem soudu“ před zrušením předchozích rozsudků soudů obou stupňů Ústavním soudem. Podle ustanovení § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Úvaha soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Soud při tomto posuzování přihlíží zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení, a to nejen u účastníka, který by měl náklady řízení hradit, ale také z pohledu poměrů oprávněného účastníka, k okolnostem, které vedly k uplatnění nároku u soudu, k postojům účastníků v průběhu řízení apod.

Závěr soudu o výjimečnosti případu a důvodech hodných zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení se musí opírat o takové zjištěné okolnosti, pro které by v konkrétním případě bylo nespravedlivé ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci neměl úspěch, a za kterých by zároveň bylo možné spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady řízení jím vynaložené nesl ze svého.

Z uvedeného je zřejmé, že zrušení předchozích rozsudků soudů obou stupňů v projednávané věci Ústavním soudem pro vady řízení spočívající v nesprávném obsazení soudu prvního stupně a s tím spojené zvýšení celkových nákladů řízení vzniklých žalovanému, který byl ve věci úspěšný, nelze samo o sobě pokládat za důvod hodný zvláštního zřetele k tomu, aby žalovanému nebyla výjimečně přiznána, byť i jen zčásti, náhrada nákladů řízení.

Mgr. Michal Holeček

Dne 27.10.2014 odsouhlasila vláda ČR společný návrh ministerstva spravedlnosti a ministerstva vnitra na zavedení evidence přestupků, jakožto nástroje pro postih méně závažných protiprávních jednání (dále jen “vládní návrh“), a to zejména s ohledem na posuzování tzv. spolehlivosti osob v případech vydávání veřejnoprávních oprávnění pro určitou činnost nebo pro hodnocení osoby pachatele v případech posuzování, zda vedl řádný život či nikoliv (zejména se tedy týká podmíněných výkonů trestů dle ustanovení § 48 odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Vládní návrh evidence přestupků reaguje na současný stav v České republice, kdy je evidence přestupků spíše výjimkou. Avšak ani tento návrh nepokrývá komplexně oblast přestupků, a omezuje se pouze na vybrané přestupky podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, tedy na přestupky proti veřejnému pořádku, proti občanskému soužití a přestupky proti majetku, a dále na přestupky, které mají vliv na posuzování spolehlivosti osoby dle zvláštních zákonů, např. zkoumání spolehlivosti nezbytné pro vydání zbrojního průkazu nebo zbrojní licence dle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o zbraních). Vedle vymezení přestupků, jichž se bude evidence týkat, obsahuje vládní návrh také varianty určení počtu přestupků, který bude relevantní pro zpřísnění sankce, doby přestupkové recidivy a způsobu určení zpřísnění sankce. Preferovaná varianta konečné podoby zákonné úprava počítá s variantou opakovaného spáchání přestupku, tj. již při druhém opakovaném jednání bude pachateli uložena zpřísněná sankce, a to za předpokladu, že se tohoto opakovaného jednání dopustí v posledním jednom roce od okamžiku prvního spáchání přestupku. V takovém případě dojde k navýšení horní hranice sazby sankce za konkrétní přestupek o jednu polovinu. Avšak i při opakovaném spáchání daného přestupku může být pachateli uložena sankce pod její horní hranicí, vždy záleží na konkrétním posouzení daného případu správním orgánem.

Více k evidenci přestupků lze nalézt v článku Mgr. Alžběty Sojkové a Mgr. Tomáše Kaplana  na stránkách EPRAVO.CZ