Blog

Koncem roku 2010 přijal Vrchní soud v Praze zajímavé rozhodnutí sp. zn. Ncp 2505/2010, které pravděpodobně bude mít znační negativní dopad na efektivitu a rychlost soudního vymáhání pohledávek v obchodních vztazích.

Vrchní soud v rozhodnutí z 18. listopadu 2010 sp. zn. Ncp 2505/2010, které bylo následně uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 66/2011, vyslovil názor, že „Je-li v jedné žalobě uplatněno několik nároků na zaplacení peněžitého plnění se samostatným skutkovým základem, pak soud zkoumá podmínku věcné příslušnosti u každého takového nároku zvlášť; celková výše součtu jednotlivých žalobou požadovaných peněžitých plnění nemá z hlediska aplikace ustanovení § 9 odst. 3 písm. r) bodu 6 o. s. ř. význam.“

Dle ustanovení § 9 odst. 3 písm. r) bodu 6 o. s. ř. je příslušným soudem ve sporech mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti v případě, že žalobcem požadovaná částka dosahuje 100.000,- Kč a více, krajský soud. Dle názoru Vrchního soudu však jednotlivé pohledávky se samostatným skutkovým základem nelze sčítat, a tedy i v případě, kdy součet většího počtu pohledávek několikanásobně převyšuje částku 100.000,- Kč (aniž však některá z nich sama o sobě této výše dosahuje), je třeba pohlížet při určování příslušnosti soudu na každou zvlášť.

Pohledávkou se samostatným skutkovým základem se rozumí například každá jednotlivá objednávka a související odběr zboží v častém modelu obchodního vztahu, kdy strany nemají mezi sebou uzavřenu žádnou rámcovou smlouvu a jejich spolupráce funguje tak, že odběratel učiní u dodavatele čas od času objednávku dle aktuální potřeby a dodavatel následně vystaví fakturu na dodané zboží.

Pro praxi z výše uvedeného vyplývá, že pokud má věřitel za dlužníkem pohledávku, která dosahuje alespoň 100.000,- Kč a současně pohledávku, která této částky nedosahuje, měl by první z nich zažalovat u krajského soudu a druhou u okresního soudu. V praxi se pak bude tentýž skutkový stav probírat před soudy dvakrát, což bude mít pravděpodobně výrazný dopad na objem práce u jednotlivých soudů a tím i rychlost a efektivitu těchto i jakýchkoliv dalších soudních řízení. Náklady na vymáhání pohledávky pro stát i strany budou v takovém případě značně vyšší.

Ve vhodných případech lze řešit danou situaci uzavřením rámcové smlouvy před zahájením spolupráce, na základě které budou probíhat objednávky a odběr zboží, neboť pohledávky vzniklé v rámci takového vztahu by vždy měly jediný samostatný skutkový základ. Uzavření rámcové smlouvy lze doporučit i pro následnou větší ochranu věřitelů, neboť velmi ulehčuje soudní vymáhání pohledávek a může obsahovat i další zajišťovací instituty k ochraně věřitele.

Mgr. Tereza Synáčková