Blog

Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 13.3.2012 dochází k závěru , že tam, kde jednotlivec jedná s důvěrou ve věcnou správnost aktů státu či jeho postupů, musí být současně garantováno právo na náhradu škody, ukáže-li se, že tato presumpce správnosti či zákonnosti byla klamná. Stát se pak této odpovědnosti za škodu nemůže zbavit tím, že přenese určité pravomoci spadající do výkonu veřejné moci na subjekty nestátního charakteru, v daném případě na notáře.

V posuzované věci došlo k sepsání notářského zápisu, jehož předmětem byla kupní smlouva o převodu nemovitostí. Na straně prodávající vystupoval zmocněnec na základě plné moci s ověřenými podpisy, která se však později ukázala být padělaná. V následných soudních řízeních o náhradu škody měly obecné soudy včetně Nejvyššího soudu ČR za to, že škoda způsobená notářem sepsáním notářského zápisu je sice škodou způsobenou výkonem veřejné moci, na níž se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti státu, nicméně je třeba zkoumat, zda notář postupoval či nepostupoval v souladu s požadavky, které na něj klade zákon. Notářský řád dle Nejvyššího soudu ČR nestanoví, zda a jak má notář ověřovat pravost listin předložených v souvislosti s vyhotovením notářského zápisu. Dle Nejvyššího soudu ČR tak nelze považovat za nesprávný úřední postup, když notář neodhalil falsum, které bylo zjistitelné pouze za pomoci znaleckého zkoumání.

Ústavní soud však zdůraznil, že při zjišťování obsahu právní úpravy je třeba zkoumat i smysl a účel aplikovaným právních norem. Právní úprava odpovědnosti státu za škodu vychází z čl. 36 odst. 3 Listina základních práv a svobod, kde je garantováno právo na náhradu škody způsobené nezákonným či nesprávným úředním postupem. Podrobnosti stanoví zvláštní zákon, kterým je zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Podle ustanovení § 2 tohoto zákona se odpovědnosti za škodu nelze zprostit. Ústavní soud konstatuje, že účelem sepisování právních úkonů formou notářských zápisů je především procesní prevence a právní jistota účastníků právního úkonu. I když z notářského řádu výslovně nevyplývá povinnost notáře zkoumat pravost plné moci, Ústavní soud dovozuje tuto povinnost z kontextu účelu právní úpravy notářských zápisů o právních úkonech a úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Aby bylo dosaženo účelu, který je sepsáním notářského zápisu sledován, je třeba, aby notář zkoumal nejen totožnost účastníků, ale i pravost plné moci předkládané zástupcem účastníka.

Ústavní soud odmítl zmíněný závěr Nejvyššího soudu ČR s tím, že tento by vedl k liberaci státu z jeho odpovědnosti, čímž by došlo k porušení práva zaručeného čl. 36 odst. 3 Listiny. Skutečnost, že notář nebyl schopen jako laik rozpoznat zdařilé falsum plné moci, je relevantní pouze pro případný regresní nárok státu vůči dotyčnému notáři.

Mgr. Jana Kolářová