0

OZNÁMENÍ o změně sídla kanceláře

Vážení,

dovolujeme si tímto oznámit, že Kaplan & Nohejl, advokátní kancelář s.r.o., se stěhuje na novou adresu. Nově bude naše advokátní kancelář od 18. 11. 2019 sídlit na adrese Opletalova 1525/39, Praha 1 – Nové Město, 110 00.

Vezměte, prosím, na vědomí, že ode dne 11. 11. 2019 do dne 17. 11. 2019, bude provoz advokátní kanceláře z důvodu stěhování omezen a v této souvislosti bude zejména omezena naše dostupnost na e-mailu a pevných linkách. Proto, prosím, v naléhavých záležitostech kontaktujte vždy příslušného advokáta na jeho mobilním telefonu, a to i v případech, že jste již kancelář nebo příslušného advokáta kontaktovali e-mailem. Předejdete tak možným prodlevám s reakcemi na Vaše požadavky po dobu stěhování.

Děkujeme za Vaši trpělivost a pochopení a budeme se na Vás těšit od 18. 11. 2019 v nových prostorách.

 

Kaplan & Nohejl, advokátní kancelář s.r.o.

0

Z publikační činnosti: KOMENTÁŘ K ZÁKONU O VEŘEJNÝCH VÝZKUMNÝCH INSTITUCÍCH

Dne 21. 6. 2019 vychází v nakladatelství C. H. Beck první vydání komentáře k zákonu č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucí, který je výsledkem odborné tvůrčí činnosti partnera advokátní kanceláře Mgr. Tomáše Kaplana, a Mgr. Alžběty Sojkové.

Jedná se o ojedinělou publikaci komplexně se zabývající problematikou veřejných výzkumných institucí s přesahem do souvisejících právních předpisů, která má za cíl prostřednictvím výkladu zákonných ustanovení přispět ke snazší aplikaci zákona a lepší orientaci v předmětné problematice a otevřít odpovídající právní diskuzi.

Mgr. Tomáš Kaplan v rámci přípravy komentáře čerpal mimo jiné z dlouholetého poskytování odborného právního poradenství a jiných právních služeb veřejným výzkumným institucím.

 

0

Přelomové rozhodnutí ve věci přezkumu exekučního titulu v exekučním řízení

Naše advokátní kancelář dosáhla přelomového rozhodnutí u Ústavního soudu, které bylo vyhlášeno dne 10. 4. 2019, dotýkající se exekučních řízení a možnosti soudu přezkoumat exekuční titul z pohledu jeho protiústavnosti. Ústavní soud k naší ústavní stížnosti, kterou jsme podali za klienta, judikoval, že pokud jsou vymáhané úroky z prodlení na povinném nepřiměřeně vysoké a lze je považovat za protiústavní, mají obecné soudy povinnost částečně zastavit exekuční řízení. Podle rozhodnutí je třeba, aby obecné soudy poskytly ochranu majetku dlužníka (povinného) tak, že se výkon rozhodnutí v části týkající se nepřiměřené výše úroků zastaví, a zajistí tak spravedlivou rovnováhu při ochraně majetkové sféry dlužníka i věřitele. Ústavní soud tímto rozhodnutím nezakládá možnost exekučních soudů přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí, nýbrž dovozuje, že exekučním soudům přísluší zabývat se zásadními vadami exekučních titulů, k nimž mimo jiné patří rozpor exekučního titulu s ústavním pořádkem.  Toto rozhodnutí může zásadním způsobem ovlivnit do budoucna průběh exekučních řízení a námitky a právní obranu povinných.

Nálezem se ve svých článcích zabývaly, mimo jiné, tyto české zpravodajské portály:

Česká justice

ČT24

ihned.cz

Rozhovor s JUDr. Jitkou Oliberiusovou k nálezu – Deník N

Vyjádření Ústavního soudu zde.

Celý text nálezu dostupný zde.

 

0

NOVINKY V OBLASTI PROBLEMATIKY PRODEJE POTRAVIN

V otázce problematiky prodeje potravin došlo v nedávné době k zásadním změnám, a to v důsledku nabytí účinnosti nařízení Evropského parlamentu a rady č. 1169/2011 a zákona č. 139/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách.

Nařízení stanovuje povinné informace o potravinách, které musejí být dostupné konečnému spotřebiteli, přičemž za jejich uvedení a přesnost odpovídá provozovatel potravinářského podniku, pod jehož jménem je potravina na trh uváděna (není-li usazen v Evropské unii, odpovídá dovozce). Současně za bezpečnost, kvalitu potravin a správné označení odpovídá prodejce, který potravinu uvádí na trh, tedy ten prodejce, u nějž byla potravina zakoupena spotřebitelem.

Mezi povinné informace uváděné na obalech potravin patří název potraviny, seznam složek a množství určitých složek, označení alergenů, čisté množství potraviny, minimální trvanlivost či použitelnost, zvláštní podmínky pro uchovávání či pro použití včetně případného návodu k použití, údaje o výrobci, zemi původu, výživové údaje a obsah alkoholu u alkoholických nápojů. Nově je také pro zachování čitelnosti zavedena minimální velikost písma na obalech.

K hlavním novinkám patří povinnost uvádění alergenů a jejich zvýraznění oproti ostatním složkám, kdy jejich označení je požadováno i u nebalených potravin a stejně tak je vyžadováno jejich označení u pokrmů při poskytování stravovacích služeb (v restauracích, jídelnách aj.). Nově se také musí uvádět místo původu nejen u hovězího masa, ale i u masa vepřového, skopového, kozího a drůbežího. Povinné je rovněž jasné označení rozmražených potravin.

Novela ovlivňuje i dovoz potravin ze zahraničí, kdy rozšiřuje povinnost informovat Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, případně Státní veterinární správu, a to 48 hodin předem. Doposud bylo nutné hlásit pouze produkty živočišného původu, avšak nyní se tato povinnost rozšiřuje na další produkty např. na brambory, některé druhy ovoce a zeleniny, produkty z vinné révy a další.

Větší provozovatelé potravinářského podniku jsou také nově povinni uvést u vstupu do prodejny viditelně a čitelně seznam pěti zemí, které mají nejvyšší podíl na jejich tržbách získaných z prodeje potravin.

Novela přinesla novinky v případě nebaleného zboží, kdy je provozovatel potravinářského podniku povinen umístit v jeho těsné blízkosti údaje o výrobci, název potraviny, čisté množství, datum použitelnosti/trvanlivosti, údaj o alergenech, případně způsob uchování potraviny, místo původu či jakost. Seznam složek a údaj o množství složky hlavní musí být předložen na žádost spotřebitele.

Novelou byly také zpřísněny sankce pro provozovatele potravinových řetězců za porušení kvalitativních požadavků či za špatně označené potraviny, a to z dosavadních 3 milionů na 10 milionů korun českých. Za nebezpečné a zdravotně závadné potraviny mohou výrobci dostat pokutu až 50 milionů korun českých.

Další změny v oblasti prodeje potravin přinese nabytí účinnosti další části nařízení Evropského parlamentu a rady č. 1169/2011 a v rámci Evropské unie jsou nadále plánovány i další novinky v oblasti prodeje potravin.

Mgr. Jitka Oliberiusová

0

K INSTITUTU VZDÁNÍ SE PRÁVA NA PODÁNÍ NÁMITEK

Při zadávání nadlimitních a podlimitních veřejných zakázek či v soutěži o návrh může kterýkoliv dodavatel, který má nebo měl zájem na získání určité veřejné zakázky a kterému v důsledku domnělého porušení zákona úkonem zadavatele hrozí nebo vznikla újma na jeho právech (dále jen “stěžovatel”), zadavateli podat zdůvodněné námitky.  Námitky lze podat proti všem úkonům zadavatele a stěžovatel je musí doručit zadavateli v zákonem stanovené lhůtě ­(viz. § 110 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v účinném znění (dále jen „ZVZ“)).

Dle § 82 odst. 1 ZVZ zadavatel nesmí před uplynutím lhůty pro podání námitek proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky podle § 110 odst. 4 ZVZ uzavřít smlouvu s uchazečem, jehož nabídka byla vybrána jako nejvhodnější podle § 81 ZVZ. Práva na podání takových námitek se však zájemce/uchazeč v souladu s § 110 odst. 8 ZVZ může vzdát a v takovém případě platí, že lhůta pro podání námitek ve vztahu k tomuto zájemci či uchazeči uplynula.

V praxi potom zejména např. v rámci řízení zadávaných formou jednacího řízení bez uveřejnění (dále jen „JŘBÚ“) běžně může nastat situace (u řízení s vyšším počtem uchazečů se o standardní jev jednat nebude – přesto dále uvedené závěry jsou aplikovatelné i na takové typy řízení), kdy se uchazeč vzdá práva na podání námitek ve snaze „urychlit běh věcí“ tak, aby bezodkladně poté mohlo být přistoupeno k uzavření smlouvy. Bude se však jednat o dovolený postup?

V naznačeném případě lze dle našeho názoru aplikovat stanovisko předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále také jen „ÚHOS“), který v rozhodnutí č.j. ÚHOS –R173/2012/VZ-18591/2013/310/MLr ze dne 23.9.2013 vyslovil následující závěr – „Oprávnění podat námitky, a to i proti výběru nejvhodnější nabídky, v jednacím řízení bez uveřejnění svědčí kterémukoliv dodavateli ve smyslu ustanovení § 110 odst. 1 zákona, tedy nejen tomu, který uplatnil v jednacím řízení bez uveřejnění nabídku a zároveň jeho nabídka nebyla zadavatelem vybrána jeho nejvhodnější, a dále také tomu dodavateli, který nabídku vůbec neuplatnil nebo ji nemohl objektivně uplatnit, neboť nebyl vyzván zadavatelem k podání nabídky. Okolnost, že veřejná zakázka je zadávána v jednacím řízení bez uveřejnění, nemá vliv na možný a zákonný okruh stěžovatelů, resp. dodavatelů ve smyslu ustanovení § 110 odst. 1 zákona“ (bod 34 uváděného rozhodnutí).

Jak tedy vyplývá z výše uvedeného rozhodnutí, zadavatel musí zákonnou lhůtu pro podání námitek proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky respektovat i v rámci JŘBÚ, neboť uzavřením smlouvy v zákonem stanovené lhůtě, by se dopustil spáchání správního deliktu dle ustanovení § 120 odst. 1 písm. d) ZVZ. V důsledku výše citovaného rozhodnutí lze tedy konstatovat, že využití institutu vzdání se práva podat námitky proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky ve snaze urychlit řízení je v podstatě bezpředmětné.

S ohledem na shora uvedené lze jak zadavatelům, tak i (vítězným) uchazečům doporučit, aby i v případě, kdy se všichni zájemci/uchazeči vzdají práva na podání námitek, vyčkali s uzavřením smlouvy až na uplynutí zákonné lhůty pro podání námitek proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky.

Mgr. Ladislav Baše

1 2 3 4 12